Nepřivedla vás tahle propíraná kauza také k zamyšlení, případně k diskusím s přáteli, jak to vlastně s tím mnohoženstvím obecně je? Opravdu si to tolik mužů přeje nebo představuje? Jedním z argumentů zastánců vícero partnerů najednou je, že má stejně velká část populace milenky nebo milence tajně a takhle se nejedná o podvádění, ale o otevřený vztah bez lží, kdy o sobě všichni vzájemně vědí, tolerují se nebo se dokonce stýkají, mají se rádi a žijí spolu.
Ovšem není na těch milenkách/milencích zajímavé právě to, že jsou tajní, že se s nimi člověk vídá občas, má to punc tajemství a dobrodružství? Zatímco u dalšího přiznaného partnera o to napětí a dobrodružství přicházíme. Už to není únik ze všednosti nebo útěk od nějakých problémů, ale vstoupení do další počínající všednosti.
Možná je to hlavně výsada bohatých mužů, kteří si to mnohoženství mohou finančně dovolit. Ona každá taková sranda něco stojí. Například islám mnohoženství oficiálně povoluje, ale muž musí své povinnosti plnit u všech manželek stejným dílem. A to není vůbec jednoduché a mnohé to může zmáhat. Nakonec to může být větší stres, než ta milenka. Nebo úplně nejlépe žádná milenka a žádná druhá žena.
Když jsem se na toto téma bavila se svými známými, muži s průměrnými příjmy a středním až vysokoškolským vzděláním, žádný o takovýto druh soužití zájem neprojevil. Právě kvůli času a financím. Ona milenka taky něco stojí, ale časově zas tak náročná být nemusí. A pokud je to vdaná milenka, tak ani tak moc nestojí. Ještě hůře než mezi muži se zastánkyně mnohoženství hledají mezi ženami. Takových volnomyšlenkářek je velmi málo. Pokud partnera milujeme, tak se o něj dělit nechceme. Představa další ženy, která se nám plete do domácnosti, se nám vůbec nelíbí. Jako by na návštěvu přijela tchýně.
Z toho plyne, ať si to ti muslimové nechají a bohatí si užívají, jak umějí.